Zaostřeno na World Wrestling Entertainment.

V každém bojovém sportu jsou hlavním cílem trofeje, šampionské pásy a sláva. Nejinak tomu je i u sportovní zábavy. I přesto, že se WWE poměrně výrazným způsobem odklonila od pojmu wrestling, nadále zviditelňuje tituly jako něco, čeho by si fanoušci měli všímat. Pokud držíte titul ve společnosti, jež má přesah až do celého světa, získáváte spolu s pásem i velkou zodpovědnost. Reprezentujete organizaci, jste nejvíce na očích, poskytujete mnoho rozhovorů a v případě, že zájem lidí o produkt poklesne, vina se přesměřuje na vás. Rok 2012 začíná a společnost si vybrala do začátku nových dvanácti měsíců tyto nositele pochodní. Komu z nich vydrží nejdéle hořet a kdo by raději tu pochodeň ani neměl držet v ruce?

CM Punk – šampion WWE (věk 33 let, titul drží od 20. listopadu 2011)
V tuto chvíli nemohla společnost vybrat lepšího reprezentanta na post svého nejdůležitějšího šampiona než CM Punka. Nehleděl bych tolik na čísla sledovanosti, že za doby jeho vlády klesla. Trend klesání sledovanosti je v WWE celoroční a nelze to zastavit, navíc systém měření není úplně tak věrohodný, obzvláště při stále se zvětšujícím boomu internetových vysílání. Punk odvádí dobrou práci ve všech třech důležitých složkách. Zaprvé, kvalitně vystupuje na veřejnosti a lidé k němu mohou vzhlížet, jeho rozhovory s médii jsou na úrovni. Zadruhé, má velmi poutavý přednes svých proslovů. Pochopitelně, že nebyl tolik zajímavý kupříkladu v roce 2008, když vyhrál světový titul poprvé, protože tehdy svoje řeči spíše četl z předem připraveného scénáře. Na současných proslovech je slyšet volnost, vlastní invence a schopnost reagovat na změny. Zatřetí, většinou složka často zanedbávaná, nemá špatné zápasy, pokud jde o důležitost, ani když je to „obyčejný“ televizní duel. Nezklamal na placené akci Money in the Bank, jeho zápas s Johnem Cenou o titul v Chicagu je pro mě utkáním roku 2011 v této organizaci.

Daniel Bryan – světový šampion (30 let, od 18. prosince 2011)
Jeho první a aktuální vládu světového šampiona v WWE vnímám spíše jako zkušební ze strany vedení a také jako nouzový plán, ačkoliv nechápu, proč by společnost musela při zjištění zranění Marka Henryho najednou rapidně otočit a dát titul někomu, kdo k němu byl hodně vzdálený. Na druhou stranu to může být sofistikovaný plán WWE neuškodit wrestlerům jako jsou Cody Rhodes či Dolph Ziggler, jejichž první šampionské vlády se očekávají dříve než později (nepočítaje Zigglerův „zisk“ světového titulu v nedávné minulosti). Bryanovu vládu bych přirovnal k té Punkové z roku 2008. Osvěžení je to však žádoucí pro televizní obrazovku.

Cody Rhodes – Interkontinentální šampion (26 let, od 12. srpna 2011)
Bývalý „dešingář“ je pro mě v seznamu, koho mám sledovat v roce 2012. Určitě letos patřil k největším zlepšením WWE a jeho charakterové pokroky a změny v průběhu celého roku daly jasně najevo, že na období „Softcore“ Codyho Rhodese s mottem „nemám žádné charisma“ můžeme v klidu zapomenout. Je to navíc jediný záporák, který po dobu své vlády vrací nejen dřívější vizáž titulu, ale také jeho prestiž. Rhodes dokáže v ringu ze sebe udělat hvězdu, ale také výborně komunikuje se soupeřem, takže není sobec. Rovněž mini spor s Bookerem T a jeho směřování dokazuje, že společnost s ním počítá do vyšších pater. Smackdown si tak může výrazně oddechnout, protože má ve svých řadách skutečně zářící hvězdičku.

Zack Ryder – šampion Spojených států (26 let, od 18. prosince 2011)
Stejně jako v českých televizích dávají na Vánoce pohádky, WWE čekala celý rok na to, aby odvysílala svoji vlastní verzi pohádky o Popelce. Zack Ryder byl téměř na vyhození, neměl co na práci, akorát si získával stále větší a větší popularitu na internetu díky své show, kde představoval zajímavé hosty na zajímavých pozicích (nelze zapomenout na Joeyho Stylese a jeho „Oh My God“ v utkání Ultimate Broskiho). Jenomže v momentu, kdy začal být Punk pro WWE nepostradatelný, si Ryderových schopností všimla i sama společnost a postupně jej prosazovala. Vyvrcholilo to na TLC, když se Zack poprvé v kariéře radoval ze zisku individuálního titulu WWE. Do jaké míry v tom hraje roli politikaření ze strany Punka, nebo případná klauzule v jeho novém kontraktu, to si netroufnu odhadnout. Ryder však jistojistě bude patřit do kolonky „emocionálních šampionů“.

Air Boom (Kofi Kingston a Evan Bourne) – tag teamoví šampioni (28 let /Evan/, 30 let /Kofi/ od 22. srpna 2011)
Spojení Kofiho Kingstona a Evana Bourna je samozřejmě výhodné pro WWE, protože v době sloučení nevěděla ani s jedním, co má dělat. Kombinace skoků obou dvou dává dohromady celkem solidní tag team. Nicméně, vzhledem k ustavičně podvyživené týmové divizi v této organizaci je otázkou, jak dlouho tým spolu vydrží. Nehledě na to, že šampionům chybí pořádná konkurence, respektive alespoň nějaká. Na 99 procent to dopadne tak, že se objeví nový tým, který bude společností prosazován a brzy dostane tyto pásy. A tak to tady bohužel chodí. Tag teamová divize je určitým řešením pro vytvoření nových sporů na základě rozpolcení týmů.

Beth Phoenix – Divas šampionka (31 let, od 2. října 2011)
Co se týče důležitosti titulu v WWE, opravdu jsem váhal mezi týmovým a tímto, který zařadit na poslední místo. Ona proklamovaná průlomová změna v Divas divizi s příchodem Divas of Doom (Natalya a Beth Phoenix) se zatím nekonala a Beth tak změnila pouze outfit a přesedlala na zlou dívku. I ona může být „podmínkou“ v Punkově kontraktu. Její šampionská vláda je více než zapomenutelná.