Tři témata, jedno pojítko.

Zápasy Triple Threat nejsou příliš vhodné zejména pro obhajující šampiony. Vstupují do nich se značnou nejistotou a nevýhodou. Mohou přijít o svůj titul, i když nebudou odpočítáni. Navíc nemají tu výhodu se v případě pocitu ohrožení nechat úmyslně diskvalifikovat, protože tento typ zápasů v sobě má podmínku, že diskvalifikace zkrátka možná není.

Čtenáři rubriky se stejnojmenným názvem se nemusejí bát, že by je čekaly podobné nepříznivé podmínky. Místo toho se dočkají třech různých zpráv, které bude pojit jedno společné téma. V debutovém čísle Triple Threatu se zaměřím na návraty a (obnovené) debuty v WWE.

Kane – návrat ke kořenům a masce
12. prosince 2011 se Kane vrátil na obrazovky a po více jak osmi letech jej fanoušci WWE viděli s maskou na obličeji, tedy v podobě, v jaké začal svoji kariéru ve společnosti (nepočítáme-li inkarnaci šíleného zubaře). Čtyři měsíce před svým návratem trávil léčením různých bolístek. Navíc jeho vyjadřování před odchodem na odpočinek celkem inklinovalo k tomu, že se s jeho charakterem něco ještě výrazněji změní. Kane hovořil o tom, že se až moc přiblížil lidskosti a že musí být znovu onen obávaný „ďáblův oblíbený démon“.  Přesto si podal po prohraném zápase ruku s Randym Ortonem a pak jej nastupující zloun Mark Henry zmasakroval.

Příběh tedy zní logicky. Aby se vrátil ke kořenům nenávisti, ďábelským činům, musí se opět odříznout od světa, a to může jedině tak, že mu lidstvo přestane vidět do tváře. Přes veškerou obskurnost dává jeho návrat v takovéto podobě naprostý smysl. Nejde o pouhý fanouškovský sentiment, že lidé jsou rádi, že mohou vidět „starého dobrého Kanea v masce“. Jde hlavně o to, že Kane bez masky a jasného směru byl úplně k ničemu. Jen chátrající fosílie, kterou společnost nechává na obrazovce pouze kvůli loajalitě.

Přístup WWE byl v tomto kreativní. Kane během přestávky výrazně zhubl a snažil se na sobě fyzicky zapracovat. Jeho směr být frenetický a nevypočitatelný psychopat byl dán při útocích na Johna Cenu. Přestože je rok 2012 a kouzelnické manýry ve smyslu výbuchů v ringu a tahání do pekel pod ringem se berou s rezervou, z vystupování je cítit, že Kane chytil snad poslední mízu a vypadá to, že tak, jak začal kariéru v WWE, ji i skončí, tedy s maskou na obličeji.

Kane patří mezi nejlepší řečníky společnosti a i kdyby mu tvůrčí tým vymyslel sebe stupidnější skript, on jej dokáže prodat velice uvěřitelným způsobem. Stavět na jeho kladech a schovat nedostatky, to je správný recept k zachování zajímavé postavy soupisce společnosti.

Chris Jericho – mystérie 2.1.12 vyřešena či nikoliv?
Jestli má někdo památné návraty nebo debuty, tak je to právě „Y2J“ Chris Jericho. Z dlouholetých fanoušků snad neexistuje nikdo, kdo by si nepamatoval jeho fenomenální přestup z WCW a okamžitý hvězdný debut v roce 1999 coby protiřečník The Rocka. Rok 2007 přišla dějová linie „Save.Us“ a Jericho se vrátil po více jak dvou letech s novou vizí. Výsledkem byl jeho patrně nejlepší rok kariéry (2008). Následně opět vyslyšel svoje vnitřní potřeby a ze společnosti v pravý čas odešel (říjen 2010). Téměř pět let od jeho druhého příchodu nadešel čas na další návrat a  hádanku – tentokrát s názvem „End Begins“.

2. ledna 2012 se Chris Jericho i přes svoje odmítavé tweety vrátil do WWE a znovu zase vzbudil pozdvižení, údiv a respekt. Největší otázkou je: proč máme spojovat Chrise Jericha s apokalyptickými řečmi v mysteriózních klipech? Má být jeho návrat pouze předvoj něčeho ještě mnohem většího? Byly ony klipy vůbec určeny právě jemu?

Pokud si fanoušek pokládá mnoho otázek a nemá na ně jasné odpovědi, potom byla snaha tvůrců tohoto příběhu úspěšná. Jericho to navíc povýšil do ještě další dimenze. Vrátil se jako přemrštěný babyface charakter a diváci mu jasně zobali z ruky. V onen moment se prokázala jasná schopnost tohoto muže číst publikum a přimět jej chovat se k němu tak, jak potřebuje. Poté, co Chris deset minut jenom jásal, nakonec nic publiku neřekl a odešel celý rozzářený, mnoho lidí už začalo tušit, že jeho úmysly jsou ryze záporné.

Musím říct, že tak dobře jsem se při sledování pořadu RAW už dlouho nepobavil.

Co však znamená „End Begins“? Nabízejí se dvě varianty. Zaprvé se Jericho může po aklimatizaci pustit do sporu s Undertakerem a oznámit, že přichází začátek konce vítězné šňůry na WrestleManii. Taker vs. Jericho by se dobře prodával a navíc by tolik nezasahoval do hvězdného hlavního taháku.

Zadruhé se může Jericho pustit do sporu se CM Punkem, který od července 2011 tvrdí, že je „nejlepší wrestler na světě“. Jericho a Punk měli spolu menší bitvu na sociálních sítích v roce 2011, ale všechno to mohlo být pouze součástí plánovaného příběhu. Chrisův návrat se může opřít o snahu získat titul „nejlepší na světě v tom, co dělám“ zpět do svých rukou. Punk vs. Jericho je záruka kvalitního zápasu v ringu a snad i promyšleného děje mimo něj.

Brodus Clay – skrytá genialita
Musím říct, že tak dobře jsem se při sledování pořadu RAW už dlouho nepobavil. Když měl konečně nadejít onen proklamovaný (obnovený) debut Broduse Claye, nikdy bych nečekal příchod „zfunkovatělého“ tlouštíka, jak oblečen do co nejčervenější barvy se dvěma slečnami stříhá jeden taneček za druhým. Jeden si řekne: „Jasně, to už tady bylo a gimmick neměl dlouhého trvání.“ Ano, snaha o směšné taneční gimmicky už tu byla a téměř všechny krachly.

Brodus ale svůj nový gimmick podal tak přesvědčivě, že si okamžitě po skončení zápasu získal diváky v hale a troufám si tvrdit, že i u obrazovek. Nejprve tedy dobře synchronizované tance a následně squashové utkání s Curtem Hawkinsem, kde Clay jasně ukázal, že jakmile nadejde čas zápasu, diváci a soupeři jej musí brát vážně. Dokonce i v tak krátkém zápase mu dodal Brodus určitou osobitost. Hovořil si polohlasem pro sebe, jeho výrazy směřovaly přesně na úrodnou půdu ve chvíli, kdy to bylo nejvhodnější. Jinými slovy, Brodus Clay coby „Funkosaurus“ je skrytá genialita a trefa do černého.